O nás

Přehled aktivit MS VZS Třebíč

Rozdělení činnosti

  1. Výcvik: mládež a dospělí, výcvikový tábor
  2. Závody: účast a pořadatelská činnost
  3. Ukázky: školy, tábory a akce pro mládež
  4. Hlídková činnost: volné vodní plochy, divoká voda, bazény, zdravotnický dozor
  5. Záchranný tým v integrovaném záchranném systému: vybavení a schopnosti

Výcvik

Probíhá v pravidelných schůzkách na krytém bazéně, kde se naši členové učí a zdokonalují v plaveckých způsobech, záchraně tonoucích a používání záchranných pomůcek. Dále probíhá výcvik na klubovně na Polance, a to s lezeckou technikou, v ošetřování zranění, kardiopulmonální resuscitaci a s veškerou teorií spojenou se záchrannou činností. Přes letní období se scházíme na řece Jihlavě u klubovny, kde se zdokonalujeme v ovládání plavidel. Tyto schopnosti každoročně prověřujeme a zúročujeme na letním výcvikovém táboře na přehradě nebo na táboře na tekoucí vodě.

Závody

Naši členové se účastní řady závodů. Za zmínku stojí například závody "O pohár předsedy Peti", které pořádá MS na bazénu Laguna, dovednostní a výkonnostní závod "Záchranářský faktor", pořádaný též MS v Číchově. Účastníme se také Mistrovství ČR v záchranném sportu, Blanenské dvěstěpadesátky, Mistrovství ČR žactva a dorostu v záchranném sportu v Sokolově a dalších.

Ukázky

Z důvodu seznámení veřejnosti s naší činností nabízíme různým organizacím, školám, táborům, pořadatelům zábavných akcí a dalším možnost zhlédnutí ukázek našich dovedností. Tyto ukázky bývají zaměřeny na prevenci úrazů a zranění u vody, dopomoci unaveným plavcům, záchranu tonoucích, ukázku a možnost vyzkoušení kardiopulmonální resuscitace, pořádání adaptačních kursů pro školy se stavěním nízkých a vysokých lanových aktivit, teambuilding.

Hlídková činnost

Během letních měsíců naše organizace zajišťuje zdravotnický a záchranný dozor na vodním díle Dalešice - Hartvíkovické pláži. Naší činností je také záchranné a zdravotnické zabezpečení na bazénech, divoké vodě, při pořádání vodáckých akcí atd. Zajišťujeme také zdravotnický dozor na kulturních akcích.

Záchranný tým

Náš záchranný tým je zařazen do integrovaného záchranného systému kraje Vysočina, z čehož nám vyplývá povinnost podílet se při vyzvání hasičského záchranného sboru na záchranných akcích, pomocných pracích a humanitárních činnostech. Nedílnou součástí jsou také součinnostní cvičení s ostatními složkami IZS, která prověří schopnosti jednotlivců, celého týmu a technického vybavení. Toto vybavení zahrnuje například vozy záchranných složek, různé typy motorových člunů, vybavení pro záchranu na tekoucí i stojaté vodě, potápěčské vybavení, horolezeckou techniku a v neposlední řadě také pomůcky k fixaci raněných, první pomoci, KPR a znalost použití AED .

Za MS VZS vypracoval Petr Němec

Stručná historie vodního záchranářství


Plavecký výcvik

Mnohokrát se člověk ve svém životě ocitne v situaci, kdy potřebuje cizí pomoc nebo má příležitost pomoci jinému. Je proto možné, že je jedním z důvodů proč se lidé naučili plavat, je záchrana ostatních členů svého společenství nebo sebezáchrana.

Nelze podceňovat ani emocionální aspekt, ani pocit sounáležitosti, neboť obojí může člověka přimět k činu, o kterém nevěděl, že je ho schopen.

Historie vodního záchranářství ve světě bezprostředně souvisí s historií plavání.

Jakýkoliv pobyt a pohyb ve vodě (např. lov, válka, rekreace či jiné aktivity) nesl s sebou vždy možnost tonutí, a tím i nutnost záchrany. Různé historické etapy měly i různý názor na pobyt ve vodě. Největší rozmach plavání byl v období otrokářské společnosti. Staří Řekové považovali neplavce za méněcenné jedince. Platón (427 - 347 před n.l.) ve svých "Zákonech" pochybuje o schopnostech člověka zastávat nějaký úřad, když neumí číst ani plavat. Tento názor nebyl ojedinělý, vyjadřoval postoj celé společnosti k otázce dovednosti plavání. Konfucius (552 - 479 před n.l.), který je považován celou čínskou tradicí za největšího mudrce všech dob a učitele národů, zastával názor, že "Zachránce jednoho člověka je větší, než přemožitel jednoho města." V literatuře ani v jiných dostupných pramenech není zmínka o tom, že by záchrana lidského života byla činnost, na kterou by se lidé v jejich době záměrně připravovali či jinak školili pro její lepší úroveň.


První spolek záchranářů byl založen v Amsterodamu r. 1767 - Maatshapy Tot Redding van Drenkelingen zu Amsterdam. O dva roky později (1769) byla založena první německá společnost "Hamburské záchranné zařízení". V dalším období vznikaly spolky a organizace na záchranu tonoucích (Lille, Vídeň, Benátky, v roce 1772 - Kodaň, 1773 - Paříž, 1774 - Londýn). Tyto spolky se jednostranně zaměřovaly na bezprostřední záchranu tonoucích, otázky prevence utonutí jim však byla cizí.

Skutečnou podstatu zabránění tonutí vyjádřil až Johan Fridrich Guts Muths (1759 - 1839), velká postava německé tělovýchovy, jako první jasně formuloval myšlenku, že "umění plavat znamená zabránit smrti utopením". O záchranném plavání říká: "Naše mládež má být vedena k pilnému koupání také proto, aby se při tom naučila plavat. Je to krásná a mužná připravenost, podpora lidského přátelství, umět pomoci tonoucímu. Co platné, když musíme spěchat na břeh pro pomoc, místo abychom pomohli sami." (Gymnastika pro mládež - 1793). Sám vedl některá praktická cvičení záchranného plavání, ve svých spisech uvádí návody na plavání v šatech, potápění, plavání pod vodou i hmaty pro záchranu tonoucích. Společenské mínění však přijímá záchranné plavání až okolo roku 1850.
Logo ILS

Koncem devatenáctého století zahájilo několik národních záchranářských organizací spolupráci s podobnými organizacemi v zahraničí. V roce 1878 byl pod vedením francouzských záchranářských asociací v Marseille uspořádán první mezinárodní kongres pro záchranu životů. Během kongresu vyjádřil Středozemní institut pro záchranu životů přání, aby se ustavilo mezinárodní těleso, které by sdružovalo ty organizace, které se zabývají záchranou životů ve všech jejich formách. Některé státy na tomto kongresu navázaly kontakty a ty už nepřerušily. Následovalo ještě několik kongresů, ale žádný z nich nevedl ke vzniku jedné mezinárodní záchranářské federace. V některých státech začínají vznikat národní federace např. Anglie (RLSS - 1891), Francie - 1893, Itálie - 1899, Belgie - 1902 a v Dánsku 1907. Až v roce 1910 se daří ve Francii na podnět Raymonda Piteta založit mezinárodní federaci pro záchranu životů s názvem Federation Internationale de Sauvetage (FIS). Ustavující státy: Belgie, Dánsko, Francie, Velká Británie, Lucembursko, Švýcarsko a Tunis. Španělsko a Itálie se nemohly dostavit, ale vznik federace podpořili. Sídlem FIS se stává Paříž a Francie s Belgií se stávají dějiště všech následujících kongresů a šampionátů. První světová válka zastavila rozmach FIS. V období mezi válkami se FIS zabývala kromě jiného i záchranou na silnicích a na horách. Po druhé světové válce se pomalu obnovovala činnost FIS až v roce 1952 se konal v Paříži kongres, který je považován za znovuzrození FIS.

V 70 letech byla založena World Life Saving Society (WLS) za účelem zřízení vzdělávacího programu bezpečnosti na moři a vodních programů založených na základě vzájemné lidské pomoci. WLS byla ustanovena v březnu 1971 v australské Cronulle. Ustavujícími členy WLS jsou: Austrálie, Velká Británie, Nový Zéland, Jihoafrická republika a USA.

V roce 1993 se koná v Leuvenu (Belgie) jednání zástupců FIS a WLS a možném spojení obou organizací. Tohoto jednání se účastní i čeští zástupci.



Vývoj členství VZS ČČK v mezinárodních organizacích.

Logo VZS ČČK

80. léta minulého století - snaha vedení VZS ČSČK o vstup do mezinárodní organizace FIS, od 9. září 1988 je VZS ČSČK přidruženým členem FIS, od 12. srpna 1991 je VZS ČSČK plnoprávným členem FIS, v únoru 1992 (po rozdělení federace) žádá VZS ČČK o uchování členství a zůstává plnoprávným členem FIS od 3. září 1994 se VZS ČČK stává v Cardifu (Wales) plnoprávným členem nově vzniklé světové organizace vodní záchrany - INTERNATIONAL LIFE SAVING FEDERATION (ILS).

V současnosti má ILS na 40 členů plnoprávných, 6 mimořádných, 11 korespondujících a 33, se kterými je v kontaktu.

Pro lepší organizaci je ILS rozdělena na 4 regiony: Afrika, Amerika, Asie a oceanie a Evropa. ILSE sídlí v Leuvenu (Belgie) a dá se říci, že vedení ILS a ILSE je podobné.



Vznik a vývoj vodní záchranné služby na území našeho státu.

Ferno

Porovnáme-li vztah našich občanů k plavání a k vodním sportům zjistíme jisté disproporce. Zatímco na jedné straně, byť v podmínkách vnitrozemského státu , máme dlouhodobou tradici např. ve vodní turistice a naši lidé jsou schopni pohotově a v masové míře akceptovat novinky ve vodních sportech jako tomu bylo na počátku šedesátých let ve sportovním potápění nebo v sedmdesátých letech ve windsurfingu, je až nepochopitelné jak zaostala úroveň plavání ve vztahu k plaveckým dovednostem nutným k záchraně tonoucích. Jednou z příčin je nedostatečně důrazná propagace, v čem spočívá etika plavání.

Plavecká výchova je stále směřována převážně na cíle tělovýchovné, sportovní a v lepším případě na cíle zdravotní, kondiční a rehabilitační. Tento charakter plavecké výchovy je logický a v podstatě správný , ale je třeba jej doplnit o etický resp. humanistický záměr, aby každý plavec byl schopen poskytnout pomoc a zachránit život.

Zpět do historie - V roce 1857, tj šest let před založením mezinárodního červeného kříže byl založen Pražský dobrovolný sbor ochranný, který si vytknul za cíl chránit lidský život a zdraví "považující lidský život za nejcennější statek", a poskytoval první pomoc při hromadných neštěstích, především při tehdejších povodních, požárech apod. Avšak první zmínka o sdružení, které by se specializovaně věnovalo pouze záchraně tonoucích, je až z období po první světové válce. Podle vzorů některých evropských států, jejichž dobrovolné vodní záchranné spolky měly už více jak stoletou tradici (Holandsko, Německo, Anglie, Francie), organizují dobrovolné sbory zachránců tonoucích YMCA (Křesťanské sdružení mladých mužů, pro zajímavost také založeno zakladatelem Červeného kříže H. Dunantem r. 1855) a sokolské spolky. Těžiště jejich činnosti je především v osvětové práci (vydáváním publikací) a organizováním záchranné služby v době konání letních táborů. Zejména YMCA věnuje velkou pozornost perfektnímu vyškolení svých záchranářů, jsou vypracována jednotná metodická pravidla výuky a přísný zkušební řád. Na základě let praxe a úspěšně vykonaných zkoušek bylo možno získat hodnost zachránce - junior, zachránce - senior, zachránce - instruktor, vymezující přesné povinnosti.


Ukázka vakuových dlah

Slibný vývoj vodní záchranářské činnosti přerušuje druhá světová válka. V poválečné obnově státu není čas na znovu vybudování vodní záchranné služby. Více než 10 let trvá, než se prosazuje myšlenka J. Řepy znovu organizovat vodní záchrannou službu u nás. Jeho úsilí bylo vedeno narůstajícími počty utonulých, které byly ve srovnání s ostatními evropskými i přímořskými státy alarmující. Snaha J. Řepy organizovat vodní záchrannou službu pod patronací Červeného kříže jako tomu bylo i v jiných zemích došla uplatnění teprve v druhé polovině šedesátých let.

V roce 1966 přijímá plenární zasedání ČSČK rozhodnutí prosazovat myšlenku zavedení Vodní záchranné služby ČSČK v tehdejší ČSSR. O rok později je ustavena rada VZS ČČK. Formálně lze považovat rok 1967 za rokem založení VZS ČČK. Její aktivní práce začala až v roce 1968, kdy rada organizuje první kurz pro instruktory v Olomouci. Je zajímavé, že VZS ČČK byla založena přesně za 200 let, které uplynuly od založení prvního spolku zachránců tonoucích ve světě, Maatshapy Tot Redding van Drenkelingen zu Amsterdam v r. 1767. VZS ČČK dodnes vychovala desítky specializovaných záchranářů. Ve velké většině okresů byly založeny organizace VZS ČČK. Jejich činnost přispívá stále více k uskutečnění základního cíle VZS ČČK - snížit počet zbytečně utonulých osob.



Současnost VZS ČČK v republice

Vodní záchranná služba ČČK je občanské sdružení, kolektivní člen ČČK, která má ve svém poslání preventivně záchrannou činnost na vodních lokalitách v ČR. Dalším zaměřením záchranářů VZS ČČK je poskytování kvalifikované předlékařské první pomoci ve stanicích a ošetřovnách VZS ČČK.

Ideou všech členů VZS ČČK je pomocí dokonalé techniky zajistit na všech vodních lokalitách snížení nebezpečí tonutí a počty utonulých.

Nedílnou součástí činnosti kromě záchrany je osvětová činnost, kdy členové VZS ČČK vysvětlují obyvatelstvu nebezpečí u vody a na vodě. Mají za úkol také podílet se na plaveckém výcviku dětí a mládeže a na výuce záchranářských technik.

Záchranáři se také účastní bojů s vodními živly, ale i některými pozemními katastrofami a organizují cvičení a soutěže vodní záchranné služby.

Zpracoval: Oleg Šalbaba, instruktor VZS ČČK
Za použití materiálu:
T. Miler, katedra plavání FTVS UK Praha
J. Kargerová, sekretariát VZS ČČK



Historie místní skupiny VZS ČČK Třebíč

Lezecký výcvik na umělé lezecké stěně

Místní skupina VZS ČČK v Třebíči byla založena v roce 1980 a byla první v této oblasti jižní Moravy. Vznik místní skupiny tehdy iniciovalo oddělení "ARO" nemocnice a vedení ČSČK v Třebíči. První členové pod vedením tehdejšího předsedy, řidiče rychlé zdravotní pomoci, Zdeňka Mikoláše začali budovat organizaci, která si dala za cíl snížit počty utonulých osob.

S nově vznikající přehradou, kde se hned od zatopení počítalo se stanicemi první pomoci a službou vodních záchranářů na přilehlých nově vzniklých plážích, pod obcemi Hartvíkovice, Kozlany a Koněšínem. Jedna z málo organizací byla začleněná přímo do řádu vodního díla Dalešice. Jeden z prvních úkolů si místní skupina dala propagovat myšlenku záchrany lidí v nouzi. Druhým stěžejním úkolem bylo přenést mezi mládež v co největší míře nebát se vody a naučit se plavat. Na základě poznatků ze zahraničí se aktivit ujal MUDr. Zdeněk Zimmermann, který prosadil myšlenku celé skupiny a vznik projektu "MÁMO, TÁTO, nenechte je utonout" pro předškolní mládež. Do prvního kurzu bylo zapsáno 360 dětí od věku 5 - 7 let. Děti učilo 12 cvičitelů nebát se vody. Mnozí z těchto dětí jsou dnes aktivními členy dnešní místní skupiny VZS ČČK Třebíč. Postupem doby vznikla silná skupina zapálených lidí, kteří se ve svém volném čase vzdělávali v základních dovednostech poskytování první pomoci, potápění, využívání horolezecké techniky pro záchranu a v záchraně na tekoucí vodě. V současné době sdružuje MS VZS ČČK Třebíč na 25 členů dospělých a 20 členů mládeže.

MS VZS ČČK je zařazena do záchranného týmu IZS pro okres Třebíč, kraj Vysočina. Tito dobrovolníci na profesionální úrovni jsou schopni zasáhnout na základě smlouvy mezi Hasičským záchranným sborem kraje Vysočina a MS VZS ČČK v Třebíči při živelných pohromách a nehodách u vody a na vodě.

Jak se stát členem

Přijďte se za námi podívat na jeden z našich plaveckách tréninků, výcviků na klubovně, nebo s námi jen pojeďte na tábor.

Když se Vám mezi námi bude líbit, můžete se stát jedním z nás.

Chodíme 2x týdně trénovat na bazén, suchozemský výcvik máme na klubovně na Polance, pořádáme každoročně několik soustředění, účastníme se závodů v záchranném sportu a členství přináší další spoustu výhod.

Pro vstup do organizace je třeba vyplnit písemnou přihlášku, nechat si potvrdit potvrzení o zdravotní způsobilosti, přinést fotku na průkaz člena a zaplatit členské příspěvky.


Více informací Vám rádi poskytneme při osobním setkání.